Jaký je rozdíl mezi Anděly a Světelnými bytostmi? Abych řekla pravdu, tak ani nevím. Na internetu samozřejmě najdeme spoustu dělení a vysvětlení, ale z osobní zkušenosti vím, že jsem je sama nedokázala rozeznat. 

Dnes už se mi často stává, že cítím, jakoby se mně někdo dotknul, pohladil mně. Většinou po ruce. Někdy cítím ruku zezadu na rameni. Nevím, jestli se jedná o Anděla, který je v mé blízkosti nebo o přítomnost ducha, který se prostě přišel podívat. Často také cítím přítomnost nějaké bytosti, která mi kouká přes rameno když vařím. Jindy se rozejdu určitým směrem a udělám kličku, jakobych někoho obcházela... Dnes už to nijak neřeším, říkám si, že kdyby se mi chtěli zjevit, tak se mi ukážou, protože oni vědí, že o nich vím a můžu je i vidět. 

Viděla jsem na vlastní oči svého Anděla strážného v podobě muže. To, že je to můj Anděl strážný jsem pochopila až po čase, kdy se mi zjevoval vždy jen v určitých chvílích. Když jsem ho spatřila, bylo jedno jestli byl den nebo noc! Když mi nesl špatnou zprávu, viděla jsem ho jako na černobílém filmu.

Jak jsem již psala v sekci "O mně", duchy vidím od svých sedmnácti let. Přítomnost andělů jsem cítila vždy, když jsem je potřebovala a volala je na pomoc. Pak se mi ale stalo něco nového. To jsem byla pár týdnů po porodu, kdy jsem se stále cítila vyčerpaná. Měla jsem neustále bolesti celého těla a kloubů. Ještě jsem kojila, a tak jsem se práškům vyhýbala. Ten den už to ale nešlo vydržet. Tatínek vzal syna na procházku a já zůstala doma sama, abych načerpala sílu. Vzala jsem si prášek, sedla si na sedačku a vyčerpaná čekala a modlila se, ať konečně zabere. V tom jsem najednou uslyšela hlas, který mi šeptal do levého ucha: "Pojď domů, pojď domů...". Když jsem otevřela oči, přímo přede mnou, v mistě, kde stála knihovna, uviděla kruh. Tmavý s šedou mléčnou obrubou. Vedl do vesmíru. V průměru měl cca půl metru. Byl tmavý a vzadu svítily hvězdy. Jedna se zvětšovala. Přibližovala se. Čím byla blíže, tím zřetelněji jsem viděla světelkující modrou kouli. Až byla skoro u mně, rozeznala jsem, že je to asi "Světelná bytost", "Andílek". Byla to bílá zářící postava v andělských šatičkách, kolem které byla modrá záře. Někdo se tomuto zážitku může smát, a řeknete si, že jsem si toho neměla brát tolik :o), ale já jsem opravdu měla pouze jeden Ibalgin, dvoustovku. A tady začíná mé dilema. Je světelná bytost opravdu něco jiného než Anděl? Nazýváme je Anděly, protože nám jsou jakoby nejblíž, protože se o nich mluví po celá staletí? Nebo je rozdělujeme podle toho, jak se komu zjevují? 

Každopádně to byl krásný zážitek. Zahřál mně u srdce a od té chvíle už mi bylo daleko lépe. Po týdnu jsem už byla ve velmi dobré kondici a veškerá vyčerpanost a bolesti odezněly! 

Po tomto zážitku jsem se začala ještě více zabývat svými veškerými zážitky. Přemýšlela jsem, prot to tak mám právě já? Pomáhala jsem svým přátelům rozeznat, jestli mají doma duchy. Proč se jim nedaří po koupi nového domu. Vždy mi říkali, že mám neskutečnou intuici. Mnohdy jsem se dostala do minulosti, do historie, což mně vždycky zajímalo, ale po tomto zážitku se mi otevřely další dveře.

Když byl můj chlapeček miminko, netrpěl bolením bříška, jen výjměčně si potřeboval odříhnout, což jsem cítila, když jsem ho držela v náručí. Stačilo, abych mu přiložila ruku na bříško a hned se mu ulevilo. Cítila jsem, když mého partnera bolela hlava. Divil se, když jsem mu přinesla tabletku s čajem. Najednou jsem cítila všechno intenzivněji. Začala jsem zkoušet na svých přátelích, jestli jim dokážu pomoct když je něco bolelo a ono to fungovalo! Časem jsem v kritických chvílích pomáhala i na dálku a i to začalo fungovat! Stačilo, abych se na ně napojila. Čím více lidí jsem pomohla, tím větší energii jsem cítila okolo sebe. 

A tak si říkám, byla to "Světelná bytost" nebo "Anděl", kdo mi přinesl tento dar? A není to jedno? Jsou úžasní a nádherní všichni, kdo nám pomáhají a stojí při nás, a to je pro mně důležité! Proto jsem se rozhodla pomáhat i druhým a cítím to jako své poslání tady na Zemi...

S otevřeným srdcem, Babet